i end up in hell. when no today...

5. března 2011 v 14:46 | Shainy
Chtěla bych vám vyprávět jeden příběh, příběh který nemá konec. Píše se asi taková 58. kapitola, píše se 91. kapitola. Každá kapitola, má své kouzlo. U každé věty se čtenář rozplývá a s dýchtivou touhou čte dál. Ví, že ten příběh neuteče, zůstane. Přesto zběsile čte, dál. Nevěří v konec a potom z bolestí sleduje jak se postavy zdalují z jeho představ.
Už to není ten příběh, který se zdál poprvé tak krásný. Tak bezchybný. Už ten chlapec nevypadá tak jak vypadal, už není takový jaký byl. Všechno se míchá a převrací. Není to jako kdysi.
Potom příjde to čeho se čtenář bál. Nastane konec, i když tenhle příběh neměl skončit. Nitro příběhu umírá a i přes svou snahu, autor nepíše dál. Je těžké určit kdo trpí víc čtenář, příběh nebo autor?
 

Zelená krása (The green beautiful)

30. ledna 2011 v 11:06 | Shainy
Včera jsem shlédla, díky blogu od Lúmennky film Zelená krása (překládáno ty jako zelená nádhera), když jsem si tak prohlížela blog a objevila ten překrásný film, tak jsem netušila, že to bude ten nejkrásnější film, který jsem kdy viděla. 
..

28. ledna

28. ledna 2011 v 16:51 | Shainy |  Diary
...
Vše,co je v člověku krásné,je očima neviditelné.

Jak tak přemýšlím nad rozepsanou povídkou, u nichž byla poslední přidaná kapitola 4. prosince 2010, myslím tím Hope in Corde. Zapomněla jsem...nebudu lhát ztratila jsem stránku kde jsem měla překlady všech kapitol a samotného názvu povídky zpátky do češtiny.
Názvy zůstanou tajemstvím, ale chtěla bych v povídce pokračovat, je sama o sobě hodně tajemná. Možná se mi líbí, protože mi připomíná samu sebe...

"Podívej se mi do očí." Požádal. Stále jsem se snažil probudit s nějakého špatného snu, bohužel, štípání nějak nefungovalo. Bál jsem se, měl jsem strach. "Tiane, neublížím ti." Otřásl jsem se strachem, ale ani jsem si to neuvědomoval.
/ úryvek - Hope in Corde /

Dále jsem přemýšlela nad povídkou, ...13 years ago and now... u té se ještě musím rozmyslet, jak teda to všechno bude. Připadám si v té povídce jako ve slepé uličce, prostě zdá se mi že neexistuje jediné východisko. Ten kdo četl první tři kapitoly, má mé velké dík...já jsem se po více jak třech měsících, při čtení druhé kapitoly se začala nudit. :D
..
Tak to by byly povídky, zde už uveřejněné neboli rozepsané. Teď bych vám chtěla předvést povídky nově začaté a ty, které jsou zatím v mé hlavě. (Jedna i částečně na papíře)

Me and You?
..- dal by se tomu říkat příběh o nezkrotné lásce a zklamání. I když může to dopadnout úplně jinak.
- brzy se tu objeví tři napsané kapitolky, myslím že je přidám ob den :D nebo já už vlastně nevím, jak jsem to naplánovala :D
Nevadí. :)





The angel...
...
- u téhle povídky jsem se jak si sekla, napsaná je jedna kapitolka a dál to jak si nejde
- vlastně nevím co mně k tomuhle vedlo, ale chce to pokračování :D snad se ho někdy, někdo dočká :)
Uvidíme. :D







I? Perfect?
...
- je to dosti nepovedená fizolofická povídka o klukovi, který byl vybrán ??? (xDD)...stal se dokonalým, myslím že se pokusím vám ukázat co se s takovým člověkem děje
- mám jen jednu kapitolku, ta se tady objeví už zítra :)
Náhoda. :)






Dále uvidíte /někdy/ v psané formě povídku "Ve jménu ďábla..." a "Miluji svůj život.", přeji vám ať si na ně počkáte. Líbí se mi jejich děj a tak doufám, že hned zítra je nezačnu psát... :D

Zapomněla bych na povídku "Žiju, abych umřel." tohle bude vždycky ten nejdrsnější dárek v podobě tvrdého yaoi, ve vyznámné dny /narozeniny, svátky, vánoce,.../.
V tomle toleranci nemám, ale samotný život se často motá kolem sexu :D (Doufám, že to někdo bude číst, to falšované tvrdé yaoi s prostými slovy... xDD)
 


Počátek...

27. ledna 2011 v 19:24 | Shainy
Abych řekla pravdu, hodně se změnilo. Je to zvláštní, že jsem se vracela zpátky do svého prvního doupěte. Kde všechno vlastně začalo, kde začal ten počátek...
Po tají jsem chodila ke svým bývalým sb a četla jejich články, přemýšlela jestli je vhodné napsat komentáře. Ale obvykle jsem to neudělala.
Dnes bych vám chtěla říct, pár tajemství o sobě. Protože se událo tolik věcí od 1. ledna takže je to neskutečné. Založila jsem strašně hodně blogů a hledala v nich uspokojení jako v tomhle.
Nic tomu nebylo podobné. Za co jsem ráda a doufám, že vy taký...
Netuším, jestli tohle někdy, někdo ještě bude číst ale i přesto...
Jsem děcko. Vážně, opravdu má věk jako děcko, chovám se jako děcko a taky jsem uvnitř pořád to ztracené děcko hledající krásnější svět. Možná nejsem moc férový člověk a už vůbec ne přítel, ale jsem ráda že mám a znám lidi, kteří nejsou dokonalí a mají své chyby, ale mají mně rádi. Můžu jim říct o svých problémech a nenudím se s nimi.
Miluji ty obyčejné lidi. Miluji kritické a závistivé Čechy, zvláště mojí třídu. Bez lidi bych byla nula, bez lidi bych tolik věcí nedokázala. Prosím, dejte mi ještě jednu šanci. 
Přísahám, že budu bojovat za tenhle blog až do konce. Je pravda, že nejsem moc dobré sb a proto "sébéčka" nebudou. Reklamy si pište kde chcete, protože já se na váš blog nepodívám. Nenáviďte mně, milujte mně ale prosím neignorujte mně.

Nebudu dál kecat okolo, prostě blog jede dál.
S velkou přestávkou, ale bez šancí by nebyly zázraky.
Shainy

Poslední a zároveň první článek...

1. ledna 2011 v 0:41 | Shainy (Luss Summers)
Tímhle článkem, bych se se všemi chtěla rozloučit. Bylo mi s vámi dobře, tím myslím své Sb, které mně podporovali do samého konce.
Možná to teď nezní moc upřímně, ale svůj blog mažu. Chci mít něco starého za sebou, proto mé východizko bude doufám, že dobré.
Některé věci můžeme změnit, některé změnit nejdou. Proto je lepší (aspoň z mého pohledu) něco změnit, než to ztratit. 
Děkuji všem svým věrným čtenářkám, za jejich podporu. Clary, Anii-Ena, TsuchiKim, Mary P. , Berenika a další na které si už nevzpomínám...děkuji!
Patří vám velké dík, protože každý z vás je úžasný člověk, který to dotáhne daleko. Mám vás ráda a doufám, že tenhle rok (2011) bude mnohem lepší, než ten předešlý. Jak pro vás, tak pro mně...
Vždy budete v mých srdcích,
Luss Summers.


Chci pauzu!

20. prosince 2010 v 15:05 | Shainy
Chci si dát pauzu!
Teď mám jisté stresové období a rozhodně blog můj stav neulehčuje. Proto nachvíli bude blog mimou provoz, trochu bych si chtěla udělat v blogovém světě úklid.
Možná už to bude lepší po novém roce, možná za měsíc, možná nikdy...
Samozřejmě, jednorázovky a kapitoly k povídkám budu psát dál. Protože to je moc nutnost a potom dostanete hezky vysokou dávku. Ale teď né, prosím...
Nenuťte mně prosím, psát, věci ve stylu "Nemám co psát..." nebo "Mám jiný blog." ....
Chvíli bude pauza a doufám, že to pomůže....
Mějte se!
Předem přeji všem svým čtenářům a sb, Veselé Vánoce a Šťastný nový rok 2011!
Shainy.

"Ho, Ho, Ho." =D

17. prosince 2010 v 19:22 | Shainy
Tak v tuhle dobu za týden, už snad každý normální člověk, který má rodinu, přátele nebo partnera. Bude hezky zalezlý v teple a užívat si Vánoce. Rozbalovat dárky a zase prožívat ty krásné Vánoční chvíle. Osobně je miluju, na de vše.
Tentokrát, ale chci z Vánoc mít trochu víc, než jen dárky, krásné chvíle a úžasný pocit. Chtěla bych potěšit svou rodinu. Nevím, proč mám pochybnosti nad tím co jsem jim koupila.
Prostě strach, že se jim to nebude líbit. Spokojená a nestresovaná budu až uvidím radost na jejich tvářích. I když kromě mamky, jsem hrdí introverti. Doufám v to.
To je takové radostnější, řekla bych...
Možná, jste si všimli, že i přesto, že mám času (konečně jsem se naučila si udělat ve svém volném čase řád) tak jej netrávím na blog. Musím být upřímná.
Mám jiný blog. Tenhle rušit, ale nechci. Nebudu tady udávat adresu, protože lidi s mého osobního života, zjistili že mám blog. Mrzí mně to.
V blogu budu pokračovat, protože mám k němu citový vztah, ale nevím jak budu stíhat dva blogy najednou. Je mi to líto, hlavně je mi líto Clary. Blog je totiž o mojí spisovatelské tvorbě a ona je můj hlavní kritik a čtenář. Promiň, Clary!
Shainy

Otázky 0.2.

14. prosince 2010 v 13:00 | Shainy
11. Na co si v životě asi nikdy netroufneš? Vysvětli proč.¨

Myslím, si že si i docela věřím, kdyby na mně k tomu někdo přitlačil. Možná bych udělala všechno...teď mně napadá, že bych třeba nikoho nemohla zabít...mé výčitky by mně zabily.

12. Děsí tě víc pomyšlení na vlastní smrt nebo strach, že ti jednou zemřou rodiče?

Rozhodně strach, že mi zemřou rodiče. 

13. Co se ti na sobě vlastně nejvíce líbí?

Asi se mi na sobě nejvíc líbí oči, vlasy, postava a i někdy pleť.
Líbí se mi, že jsem chytrá, milá a sympatická.

14. Byla bys raději krásná a hloupá, nebo chytrá a ošklivá?

Krásnou a hloupou je muž okouzlen.
Chytrou a ošklivou je muž udržen.
Chytrá a ošklivá, jednoznačně.

15. Jak poznáš férového přítele/přítelkyni?

Tak to já bohužel nepoznám, skoro se vždycky o lidi spálím...

16. Co je podle tebe na přátelství to nejdůležitejší?

Věrnost, čas, láska.

17. Věříš na lásku na první pohled?

Ano, věřím.

18. Máš tušení co bude s tebou za 30 let?

Netuším. Ale doufám, že budu zdravá a plná elánu do života.

19. Jaká budouctnost tě čeká?

Asi těžká, bolestivá a nakonec možná i krásná.

20. Jsi si vždycky jistá svým počínáním?

Tak jako v čem. Většinou, ale ano...snažím se být jistá.


Proč?

13. prosince 2010 v 13:26 | Shainy
Proč mi kamarádi všechno berou?
Proč mi láska všechno zkazí?

Proč mi facebook všechno krade?

Proč mi není dovoleno mít tajemství, to nechápu. Vždycky něco každý chce a když já něco chci nedá mi to. Proč jsem k**va, tak hodná!
Mít tajemství, je základ mého přežití. Proč to nemůžou pochopit?? K životu potřebuje člověk kyslík, já potřebuji tajemství. Aspoň jedno malé...
Prosím!
To snad ani jeden člověk...nepochopí. Znám je více jak 5 let...více jak 7 let...a nikdy ani "ťuk".
Je to těžké?
Není.
Lidi jsou blbci. Mrchy. Děvky. Kurvy.
Aspoň většina jich.
Člověk, který mně zná pár dnů, ví více jak dlouholeté kamarádky. Stačil mu jeden email a poznal tak moc. Tak moc o mně ví...
Bojím se...všeho.
Bolí to, když s ním nemůžu psát. Vlastně můžu...jen jsem zbabělec.
Napsat. Stačí jedna věta.
Každý říká, že mně má rád...proč? Mám ráda je já?
Miluji svou rodinu.
Miluji jí.
Miluji jeho.
To k životu stačí...
...zatím.

Úrývek knihy:

Všechny tajemství jsou pryč. Aspoň jejich většina. Bojím se o ty poslední, které jsou mi tak blízko. Které se mi dostaly k srdci. Už desítky takových jsem ztratila. Dala jsem jich davu...
Tajemství se rovnají etapy v mém životě. Jsou to rozhodnutí, které mění mou budouctnost. Nechci mít kopii, lezoucí za mnou jako ocásek. Chci mít vlastní život. Po svém.

Je 13. prosince-mám svátek "Lucie"- a pořád si říkám, že ten dárek pro maminku napíšu. Jasně, ten úryvek je z té knihy. Jedna z prvních kapitol. Říkám vám, bude to ta nejdivnější kniha na světě...ale překvapte se. Úrývek budu dávat, snad ke každému článku. Prosím, zhodnoťte!
Děkuji.
Ve škole jsem nebyla. Tečka. V dalším článku, bude jisté vysvětlení... :D



Kam dál